Vděčnost

Moji drazí.

Už je to rok....jak "rychle" to uteklo.

DNES je to přesně JEDEN ROK, kdy mne vezla houkající sanitka do nedaleké nemocnice.
Druhý den mě RZS převážela do nemocnice do Prahy.
V noci z 12. na 13. srpna 2011 jsem se loučila se životem. Myslela jsem si, že nedožiju rána, ale dostala jsem DRUHOU ŠANCI.

Hluboká žilní trombóza .... mi změnila život.
Doslova a do písmene.
Nejen proto, že mě doteď ...a možná už napořád ....provázejí každodenní bolesti, spousta léků na bolesti a s nimi spojené nežádoucí účinky, ale hlavně proto, že jsem zjistila, že člověk, který by mi měl být nejblíž, není ochoten mě odvézt do nemocnice ani se o mě po návratu z nemocnice postarat. O mě ani o děti.
Zjistila jsem, na KOHO se mohu spolehnout a kdo mě nechá na holičkách, když mi bude nejhůř. A to prozření bylo pro můj další život velmi důležité.

Tři měsíce tehdy trvalo, než jsem se odhodlala řídit...
I teď nezvládnu dlouhé trasy a jezdím jen 20 - 35 km....
Neujdu dlouhé trasy, dělá mi potíže nerovný terén a chůze do kopce. Vím, že se na nohu nesmím spoléhat.
Třikrát jsem upadla, protože jsem si myslela, že noha (už konečně) vydrží "normální" zátěž.... a už to nepokouším... ne, nevydrží...
Už vím, že si musím dávat pozor.

....ALE ŽIJU!!! A to je to nejdůležitější.

I s bolestmi se dá žít. A ona psychická bolest bývá často horší než bolest fyzická.

Nechtěla jsem mluvit o bolestech (duše ani nohy), ale o vděčnosti.
Jsem ráda, že jsem přežila a jsem vděčná za to, že jsem nepřišla o nohu....
Díky Bohu za druhou šanci.

Stejně tak jsem vděčná za vás -  mé čtenáře...
Denně je tu cca 800 lidí. O takové návštěvnosti se mi ani nesnilo.
Takové neuvěřitelné číslo.
Jsem ráda, že vás to tu baví, že se sem vracíte a jsem vděčná za každý milý komentář.

A mnohokrát vám děkuji i za pomoc finanční.  Nesmírně si toho vážím.
17 lidí bylo tak hodných a poslalo nějaký obnos. Na účet jste poslali celkem 8.100 Kč. Peníze jsem schovala a budou použity v PRAVOU chvíli na správnou věc. Pomohou dětem i mně k lepšímu životu.

Za ten poslední rok, rok plný bolestí a výčitek, jsem zjistila, že tu OPRAVDU nechci strávit ZBYTEK svého života. Zjistila jsem, že NENÍ správné tu zůstávat.

Už dávno vím, že nezávisí na délce života, ale na jeho kvalitě, na jeho hloubce.
JEN jsem neměla odvahu učinit ten radikální krok.

Líbí se mi tento citát....

Nemůžeme dojít na konec svého života a zjistit, že jsme žili jen jeho délku. Je třeba žít také jeho šířku a hloubku. (D. Ackermanová)

...a tak se jím budu i nadále řídit.

Držte nám palce.

              S tisícerými díky vaše vděčná Amélie