Zdence od Jendy

Každý den s Jendou nacvičuji sociální situace.

Většinou podle obrázků, knih, povídání nebo za pomoci různých knih.

Povídám Jeníčkovi o všem a tedy i o tom, že jsem byla v nemocnici za těžce nemocnou kamarádkou.

Jenda je zvědavý a tak se ptá, proč má modřiny, co ji bolí, kde má maminku ap.

Využívám jeho zvědavosti a nenápadně s ním probírám různé situace.

Když jsem jela za Zdeňkou, tak viděl, že pro ni chystám nějaké ovoce a dal mi dokonce plyšáka, kterého jí mám dát.

Pomocí čuníka ho učím trpělivosti, ohleduplnosti, soucitu, lítosti, empatii....
Ano, jde nám to špatně, ale jde to.
Vidím doma, JAK MOC je to důležité a JAK špatně se žije, pokud partnerovi tyhle "vlastnosti" chybí.

A tak Jenda namaloval obrázek a vybral Zdence pohled...

Přebíral obrázky a rozhodoval se mezi pejskem a medvídkem a nakonec zvítězilo prasátko.

Líbilo se mi, jak popadl svého plyšového čuníka a pohled mu ukazoval.

Kolikrát mám pocit, že na čuníka se dívá a na mě ne.

O oční kontakt zrovna nestál, ale já jsem si ho "vynutila".

Jenda měl ze "hry" radost a úkol nenápadně splnil.
Pomocí čuníka a nějakého příběhu se nenásilně učí tomu, co bude jednou v životě moc potřebovat.

Ještě mi ukázal písmena na obálce a nakonec se odměnil hrou na iPadu...

Zdeni, drž se. Vím, že i po 6 týdnech v nemocnici je ti mizerně.
Je mi líto, že jsem tak daleko a že jízdu sama nezvládnu.
V duchu jsem stále s TEBOU.....

A kdo by chtěl udělat radost jedné nemocné dušičce, může zaslat pohled, Zdeňka má z každého velikou radost. Jak málo stačí někdy člověku ke štěstí, je-li zavřený v nemocnici na izolaci:

Adresa sem do nemocnice je Fakultní nemocnice, budova č.10 - oddělení E , Sokolská 581, Hradec Králové 500 05. 

A připsat tam, že je to pro mě, tedy Zdenka Minaříková. 

Děkuju - za sebe i za Zdeňku.