NIKDO se na mě nesmí podívat...
NIKDO mi nesmí nic říct rozkazovacím tónem nebo zvýšeným hlasem...
NIKDO se mě nesmí na nic ptát....
NIKDO mě nesmí nutit k jídlu.
NIKDO nesmí začínat větu slovy: "Až budeš velký"...
....nebo "Až budeš chodit do školy"...
Nesnesu poznámky typu "až budeš velkej kluk, až ti narostou vousy, až budeš jako taťka ap....."
Nesnáším narážky na to, že jsem ještě na plenách a že bych měl vykonávat potřebu do nočníku či na záchod...
Nesnáším moc lidí v jedné místnosti.
"Moc" znamená více jak dva...tedy já a člověk, který mě hlídá.
Nesnáším, když lidé chodí sem a tam a tam a sem...ruší mě to.
Nesnáším větu: "Pojď, budeme hrát na schovávanou" - vždyť já nevím, JAK se na schovávanou hraje...
...a vysvětlit si to nenechám...
Nesnáším, když se mě někdo ptá, proč brečím...NEDOVEDU vám to vysvětlit...
Nemám rád, když někdo hraje mé hry na iPadu.
Nesnáším, když si někdo vezme nanuka z mrazáku, dovedu to pak dát hlasitým způsobem najevo...
Nesnáším, když maminka telefonuje.
Marně se mi snaží vysvětlit, že v té malé černé krabičce je babička. Kde by se TAM vzala?!
Nesnáším, když mi někdo řekne "Honzo", nebo když mi vypnete pohádku.
Nesnáším, když mě chcete česat, stříhat vlasy nebo nehty ...
Nesnáším, když mě chcete koupat nebo mi vyčistit zuby.
Je spousta věcí, které mi vadí, ale neumím vám to říct a vy máte často POCIT, že ječím bezdůvodně.
I tyhle dvě hodiny byly VELMI vyčerpávající.
Hlavně pro maminku. Všichni ostatní se přede mnou schovají a uklidí se do jiných místností, jen MOJE MAMINKA se nemůže NIKAM SCHOVAT.
Schytává to x krát denně a naplno a nevím, jak to dělá, ale pořád jsem ji ještě nedohnal k antidepresivům.
Ječím na ni stokrát denně, jak je zlá, hnusná, odporná, jak ji nenávidím, ať vypadne a ona se ke mně pořád obrací s láskou v srdci a s něhou v očích.
Nenechám se obejmout a ona mě má pořád moc ráda...
Nemám rád, když mě chce někdo utěšit, jsem pak agresívní a vzteklý...
"Nezlob se, mami, ale já to nedělám schválně.
Nevím si rady sám se sebou, se svým okolím, se svými náladami.... a jsem ti vděčný za to, že JSI.
Když jsi byla na jeden jediný den v Prostějově u babičky, aspoň dvacetkrát jsem se zeptal strejdy Martina: "Kdy pijede maminka?!"
Chyběla jsi mi, MAMI!!!
Mám Tě moc rád!
Mám Tě rád, i když z mého chování vůči tobě to (často) není znát.
ODPUSŤ, MAMI, ALE AUTISMUS je pořád silnější než já...."
S láskou tvůj Jeníček
Tak to jsi Jeníčku napsal moc hezky! A pak, že neumíš vyjádřil své city. Moc Ti sluší, jak jsi ostříhaný, jsi fešák :-)
OdpovědětVymazatAhoj,teď jsi mně vážně rozbrečela.Je to všechno moc těžký,ale srdcem mámy se to všechno dá překonat.Jana
OdpovědětVymazatTo je tak krásně napsané a udělané, u toho konce mi vyhrkly slzy do očí. Jinak vím, že to musí být těžké, moc těžké. Nikdo z nás, kdo nebyl na tvém místě neví, co musíš zvládat. Hodně energie a síly ti přeji.!!!
OdpovědětVymazatJsem neskutečný romantik a toto mě moc dojalo.
OdpovědětVymazatMarcelko, vehnala jsi mi slzy do očí, je v tobě tolik lásky, že to snad ani sama nevíš. Jeníček, tě má určitě rád, vždyť ty jsi jeho opora, přístav jistoty a bezpečí, které ke svému životu tak moc potřebuje.
OdpovědětVymazatKrásné a dojemné a zároveň tak moc smutné....
OdpovědětVymazatYvona
Tak bezvýhradně a dojemně dokáže milovat jen matka. U všech ostatních si musíme lásku tvrdě vybojovat - zvláště u partnera.Pro toho jsme většinou jen nástroj na uspokojení potřeb,který snadno vymění za jiný, když s ním není spokojen.Jája
OdpovědětVymazatAmélko, krásně napsané, Jeník TĚ má opravdu moc rád, holt to prostě ukazuje jiným způsobem ...
OdpovědětVymazatAhoj Marci, je to moc krásně napsané!!
OdpovědětVymazatKdy jiný by to všechno pro Jeníčka dělal, trpělivě snášel a obětoval se, než milovaná maminka?
OdpovědětVymazatAmálko, jsi moc statečná.
http://www.youtube.com/watch?v=6NbALtY3HL0
OdpovědětVymazatkrásna pieseň o autizme
moc krásně napsané.
OdpovědětVymazatA já věřím, že nás mámy mají ti naši autíci rádi.
Alespoň v to doufám.
Míša
Tohle me zaujalo. Neznam to, ale zni to celkem nadejne. Mrkni na to, Marci :-). Misa J. http://www.kontobariery.cz/Komu-pomahame/Pribehy-s-dobrym-koncem/Tomasek.aspx
OdpovědětVymazathttp://nevzdameto.cz/?p=46
Moc krásně napsané. Tak smutné... Ty jsi Amélko důkazem, že láska dokáže zázraky.
OdpovědětVymazatPani, podivejte se prosim i na hledisko toho ze autismus muze byt primarne metabolicka porucha, ktera narusuje nervovy system. Na internetu najdete v cestine pres google heslo: autismus metabolická porucha. Jinak dopocuji tento pripad rodicu v pdf dole. Zdravotnimu stavu deti se da takto vyrazne ulevit, narozdil od risperdalu, ktery jen utlumuje mozek.
OdpovědětVymazat"No longer autistic, parents perspective"
http://www.rescuepost.com/files/autismfile_us32_lisamize.pdf
Ja verim, ze kdyby Jenik mohl, tohle by ti rekl uz davno. Jsi pro nej ta nejdulezitejsi osoba na svete, stredobod vesmiru a jedina jistota. Ver mi, ze vim, co rikam.
OdpovědětVymazatProšla jsem si zameškané, ale tady mi to nedá. Tak dojemný a krásný článek o Jeníčkovi jsi napsala jeho jménem! Já věřím, že to v nitru tak cítí, ale nedokáže to vyjádřit. Určitě se toho jednou dočkáš a cítím, že to už nebude tak dlouho trvat. Moc Ti to přeji, moje milá Marcelko!
OdpovědětVymazatTo je tak krásné!:)
OdpovědětVymazatUúúú, bulim tu, až mám bubliny u nosu. Áchjo!!!!!!!!!! Snad se nikoho nedotknu, ale bejt máma je... nejvíc.
OdpovědětVymazatvelmi hezké, ale mě to dojalo.:)
OdpovědětVymazatPS:málem jsem umřela
To je neskutečně srdce rvoucí.... Kdybych zjistila že je mé dítě autista asi by mi to zlomilo srdce, milovala bych to dítě, ale starat bych se o něj nemohla. Neunesla by jsem to a prostě bych se z toho zhroutila. To co pro svého Jeníčka děláte je jedna z nejkrásnějších věcí na světě. :) Velmi mě to dojalo, je mi moc líto že to tak máte. Přeju vám jenom to nejlepší. Brečela jsem u toho textu jako malé děcko :) anonymka 14 let
OdpovědětVymazatMilá anonymní, jsi ještě mlaďounká. Třeba se na to za 10 let budeš dívat jinak. I moje dcery říkají, že by to nezvládly a Eliška klidně řekne, že by takové dítě, pokud by ho měla, dala do ústavu. Víš, nikoho neodsuzuji, ani ty, co to udělají... Každý má právo se sám rozhodnout. Ale dokud to zvládám, tak dělám, co můžu. Děkuji ti za komentář. Jsem ráda, že si čteš o životě s autisty.
VymazatNeviem ako som sa k tomuto článku dostala, ale úplne ma položil. Normálne som mala slzy na krajíčku. Si silná, neprestávaj takou byť... Si proste úžasná. :-)
OdpovědětVymazatLaleh, děkuju. I já jsem ráda, když se díky čtenářům takhle navrátím do vzpomínek....jak to bylo třeba před necelými dvěma roky. Člověk tak rychle zapomíná.
Vymazat