Hyperaktivní dítě v praxi...
...aneb "Procházka 4. DÍL"...
To dítě je nezmar.
Ne dnes, ne včera, ale pořád.
Od narození....
....den co den...
...den za dnem....
Nevím KDE bere energii, ale tohle po mně nemá.
I dnes Jenda usínal kolem čtvrt na dvanáct v noci.
Od 20 hodin je v postýlce, ale houpe se, kýve se, pokňourává, pláče, opakuje nějaké echolálie, ječí, kope do zdi...
...ale ne a ne usnout...
A já bych to zrovna DNES tolik potřebovala.
Jsem sama na tři děti, tři křečky a psa...
...úlevu mi to zatím nepřineslo.
Bude líp. Vím, že bude líp...
Vždyť je to teprve dva týdny.
A víkendy?
Víkendy zatím stále nejsou požehnáním.
Těším se, až nastane víkend, kdy se slzy nebudou kutálet po mých tvářích.
Snažila jsem se.
Fakt jsem se snažila celých 17 let....a ač si to ON nemyslí, snažím se pořád.
Neumím víc.
Neumím se MU zavděčit.
Nevím, co dělat víc, abych se necítila neschopná a k ničemu.
Možná jsem selhala jako manželka, ale snad neselhávám jako matka.
Kéž mi mé děti JEDNOU odpustí, že jsem jim nebyla schopná zajistit klidnou, spokojenou, funkční a úplnou rodinu.
Když si vzpomenu že nedávno nechtěl slézt z kočárku tak je to naopak pokrok, že má radost se takto proběhnout.
OdpovědětVymazatMám radost a jsem za to vděčná, právě proto, že tak spontánně běhá málokdy.
VymazatDrahá Amélie,
OdpovědětVymazatneselhala jste absolutně v ničem. Jestli někdo selhal,pak to byl pan ON. Jako otec i jako manžel. Jste naprosto úžasná a pokud bych měla klobouk,tak ho velmi hluboce smeknu.
Na Váš blog se chodím učit být trpělivější matka a lovím tu inspiraci,jak zabavit svou hyperaktivní dceru,která je zvědavá jak opička a chce pořád zkoušet něco nového. Kdybyste si kdykoliv chtěla popovídat,napíšu Vám svou mailovou adresu. Abychom nedeptaly Jendu telefonem, když on ho tak nerad.můžeme si někdy psát, Jako zpovědní vrba jsem celkem slušná. Mějte se krásně a posílám pohlazení a zpoustu sluníčka do srdíčka.
Martina Šlejtrová ( mslejtrova@seznam.cz)
Asi nenapíšu žádnou novinu,ale manželství je vždy o dvou lidech.Oba se musí snažit,aby jim to spolu klapalo.A když jeden nechce,tak by se ten druhý mohl rozkrájet a není to k ničemu.Myslím,že jsi dělala,co jsi mohla.Určitě se neobviňuj, teď musíš koukat dopředu. Nevím a nechci vyzvídat,jaké uspořádání teď doma máte,ale moc bych přála Tobě a dětem,aby se vše vyřešilo v co největším klidu a mohli jste konečně "volně dýchat" a těšit se i na víkendy.Drž se děvče!
OdpovědětVymazatPS: Jeník je na prolézačkách úžasný!!
Ano, manželství je o DVOU lidech. My jsme byli bohužel jen dva trosečníci na jedné lodi. Sice vedle sebe, ale na hony vzdáleni.
VymazatJste-li zahnáni do kouta, kde vaše logika selže, nebuďte zoufalí, neztrácejte naději. Může se ukázat, že tyto chvíle budou největším požehnáním ve vašem životě.
OdpovědětVymazatDržím palce, ať tomu tak je i u Vás!!! A jen doufám, že Vám a dětem zůstane dům ...
Dům? Těžko. Stačilo by mi (nám) nějaké 3+1 ... Neztrácím naději. Věřím v Boha a ON je mi oporou v každé situaci. Dává mi sílu jít dál.
VymazatMilá Amálko, vždyť víš, že ke spokojené a funkční rodině jsou třeba minimálně dva lidé (nejlépe rodiče), kteří se snaží a pracují na tom, aby vše klapalo ke spokojenosti obou, ne jen toho jednoho. Neklaď si to, co se děje, prosím, za vinu. A lépe jedna vcelku spokojená maminka, než dva nespokojení ploditelé žijící vedle sebe a ne spolu. Děti ví a cítí, sama jsem protivná, když se naši jen tak běžně na něčem neshodnou a ani o tom nemusím vědět, jen to prostě z jejich chování jde cítit. A to je mi jednadvacet a dovedu si dost věcí vysvětlit, co teprve takoví pižďuchové jaké máš doma. Vše se časem utřepe, jen vydržet!
OdpovědětVymazatPřeju Ti hodně sil, radostných chvilek s Jeníkem, Eliškou a Šárkou a optimismu! Myslím na Tebe.
...lépe jedna vcelku spokojená maminka, než dva nespokojení ploditelé žijící vedle sebe a ne spolu. To jsem řešila už před 9 lety s farářem, už tehdy jsem chtěla odejít, utéct, po "domluvě" s ním jsem ale pak zůstala dalších 9 let.
VymazatMěla byste právo myslet jen na sebe, na vlastní odpočinek, na to, že potřebujete oporu a ne aby vám někdo hatil výchovu potomků a sám potřeboval tak trošku specifický přístup a "vychovávat". Jenže tohle není sobectví, tohle je nutnost. Máte tři děti, z toho dvě se specifickými potřebami. Vy tu pro ně musíte být. Silná, odpočatá, spokojená. Ne na pokraji sil a s nicnechápajícím manželem v zádech (byť on za to nemůže). Vaše děti vás potřebují, co do nich vložíte vy, to už nikdo jiný ne, vy máte právo na vlastní život, nejste jen matka a manželka a manžel snad taky časem na někoho, kdo bude mít dost sil na to se napojit na jeho vnímání světa.
VymazatUčím se myslet na sebe. Moc hezky napsané, děkuju. Ano, mám sílu na 3 děti, z toho dva autisty, na celou domácnost, na nákupy, vaření, pečení, žehlení, úklid, úkoly...ale na "něj" už ne.
VymazatPrvořadé jsou zkrátka děti, muž už je dospělý. Vaše děti se díky vaší péči do společnosti začlení určitě daleko snáz, než kdyby si jen tak nějak vyrůstaly, pro ně toho můžete a musíte ještě hodně udělat. Že nemáte vedle toho sílu na muže, to vám nikdo nemůže vyčítat. Ideální cestou určitě je jít si každý sám dál životem. Vy s energií na děti a snad s někým po boku, kdo vám péči o ně i ulehčí a manžel taky s někým jiným. Jemu asi taky není snadno, když má doma tři děti, manželku, nerozumí nikomu z nich a žádný prostředník, který by mu pomohl, protože vy už nemůžete, vy tu musíte být hlavně pro děti.
Vymazat..žádný prostředník? No já jsem chtěla. Stokrát jsem navrhovala domluvu, dialog, manželskou poradnu, komunikaci a NIKDY jsem neuspěla.
VymazatFunkční, spokojená a úplná rodina a partnerství je o dvou, kteří se snaží, komunikují spolu a repspektují se navzájem. Jeden, ať se snaží sebevíc, to nikdy nevytrhne. Může zajistit zdání fungující rodiny navenek, ale uvnitř to odnese jen spoustou šrámů na duši. Přestaňte brát zřetel na to, co si myslí manžel, přestaňte si vyčítat a odpusťte především sama sobě. Dokud se budete trápit dosavadními úvahami, těžko budete šťastnější. Držím palce, Šárka.
OdpovědětVymazat..komunikují a respektují se navzájem? Můj SEN. Pořád doufám, že to tak opravdu (někde) funguje.
VymazatTaky bych brala aspoň část jeho energie.
OdpovědětVymazatNeboj bude lépe, je to ještě čerstvé.
Nemám děti a tak těžko říct, jestli můžu mluvit do toho, co prožíváte s malým, jak ho vychovávate, jak se snažíte. Ale jako manželka jste neselhala. Potřebujete podporu. Tři děti i kdyby byly zdravé znamená, že maminka má občas pocit, že by se mohla rozkrájet, aby každé z nich mělo na chvíli mámu pro sebe, aby jí mohlo povědět, co bylo ve škole a jak se cítí. No a když ty děti potřebují zvláštní péči a přístup. A mít u toho ještě doma dospěláka, co se chová trošku nestandardně a byť neúmyslně vám tu péči trošku bojkotuje. Vy potřebujete partnera, co bude respektovat, že tohle se doma holt prostě dělat nemůže, občas dcerky vezme někam na výlet, popovídá si s nimi... Děti mají mámu a tátu a vždycky je budou mít, aby je vychovali jak nejlíp dovedou. A třeba k tomu získají ještě další milé lidi. To je to nejlepší, co pro své děti můžete udělat, nechat je vyrůstat v klidu. Váš muž už je dospělý, prvořadé jsou zkrátka vaše děti.
OdpovědětVymazatDěkuju.
VymazatNo tak Marci...deti ti neodpusti-neni totiz co odpoustet!!! :-) Tys konecne udelala to nejlepsi (a mozna nejtezsi) cos mohla. Nekdy je rozvod lepsi, nez zivot v pekle na zemi. Deti se postupne uklidni, taky toho maji urcite dost. Vic nez polovina manzelstvi se dneska rozvede. Neni to tvoje chyba, taky mas jako kazdy clovek na svete sve chyby, ale vim jiste, ze tech chyb, co mas je podstatne min nez toho, co je na tobe pozitivniho- jsi skvela a tvoje deti to vi. Nezaslouzis, aby te kdokoliv ponizoval a zachazel s tebou jako s kusem hadru. Vydrzela jsi s nim neuveritelne dlouho, a on si te nevazil, nesnazil se o nejakou zmenu, o komunikaci, neposlouchal te...a kdyz jeden z partneru proste nechce- tak je to tezky, mozna dokonce nemozny vsechno zvladnout. Neobvinuj se. Nemas k tomu duvod. Tys nemohla nic jineho udelat, casem byste asi psychiatra potrebovali vsichni, vyhrotilo by se to. Vsechno zvladnes, ty i deti. Mysli na sebe i na deti, vsichni potrebujete ted klid. Drzim palce. Misa J.
OdpovědětVymazatMožná je to blbá otázka, ale není možná nějaká pomoc zvenčí? Myslím co se vztahu týče... Pamatuju si, jak jsme se během mého období poporodních depresí a permanentníh nevyspání hádali. Každý z nás dvou měl pocit, že mu ten druhý nerozumí a že už víc pro věc nemůže udělat. Můj nejhodnější muž pod sluncem mi vůbec nerozumněl a nechápal,co se ve mně odehrává... Hrůza! a to máme zdravé děti. Pamatuji si, že jsem tehdy opravdu často myslela na tebe a říkala, že někdy fakt netuším, jak to zvládáš... Chápu, že někdy člověk prostě víc nedokáže unést, ale myslím, že někdy jsou to jenom ty těžké okolnosti, které zmnění člověka v někoho, koho nechápeme a kdo nechápe nás.
OdpovědětVymazatSonjo, problémy byly od počátku. Dávno bych tu nebyla, kdybych měla KAM jít. Pomoc zvenčí? x-krát jsem navrhovala pomoc psychologa, psychiatra, manželské poradny a nebudu zde psát, co mi bylo řečeno. NE, už to NEJDE. A holky taky nechtějí.
VymazatMarci, také se divím, kde bere Jeníček tu energii když tak málo spí a nejí také všechno. A Ty si NIC NEVYČÍTEJ! TY ZA TO NEMŮŽEŠ! Já měla po rozvodu taky výčitky, jak vychovám děti bez otce. Vyšlo to báječně a děti byly v pohodě. Já vím, že to je o něčem jiném, Ty to máš daleko daleko horší, ale také to zvládneš, dala bych za to krk na špalek, tolik Ti věřím!
OdpovědětVymazatZnám taky jednoho takového, teď jsem ho měl po delší době u sebe o prázdninách, bylo mu už skoro 13, ale pořád mi dával dost zabrat a spát chodil o půlnoci a vstával v 8 ráno.
VymazatChtěl jsem tu napsat přesně to, co ostatní. Vztah není o tom, že se jeden pořád snaží zavděčit druhému. Vztah je o oboustranném respektování a podpoře. O sdílení dobrého i zlého. Pokud na to tvůj manžel není připravený, pak není dospělý. Vzpomínám si, že jsi tu někde psala, že si tě manžel bral jenom proto, že mu někdo říkal, že je to "normální", čili vlastně z donucení. Můžu se zeptat, z jakého důvodu sis ho brala ty?
OdpovědětVymazatProč jsem si ho vzala? Asi proto, že jsem ho měla ráda. Toužila jsem po lásce, po pohlazení, po objetí. Mladá naivní, romantická dívka. Bylo mi 20, byla jsem nezkušené mladé telátko. Byl první a já jsem nevěděla, že to takhle nemá být. Neměla jsem žádné zkušenosti, rodiče se mnou o podobných věcech nemluvili. Byli jsme od sebe 250 km a když přijel, dovedl se "přetvařovat".
Vymazat