Zpíváme si písničku

Pravidelní čtenáři již dávno vědí, že Jenda nikdy nebyl mazlivé dítě.

Pomalu a nenásilně jej roky učím dotekům.

Miluji doteky.
Tím víc, čím víc mě o ně život okradl.

Loni se Jenda přitulil (nechal obejmout) snad jen dvakrát za celý rok.

V posledních týdnech ho učím nový rituál.
Zdá se, že už ho přijal za svůj....

Před spaním si přinese svůj polštářek s čuníkem, růžovou deku a vleze si ke mně do postele.

Beze mě neusne, tudíž jsem musela v posledních 15 měsících zapomenout na televizi, na zprávy a jsem s Jendou celý večer v ložnici.

Jenda má rád hudbu. Každý večer přinese čuníkovi zpěvník a chce, aby čuník zpíval.

Neumím (moc) zpívat.
Dobrovolně bych vám zazpívala tak po osmi pivech.

Ale protože jsem ještě žádné pivo v životě nevypila, tak nikomu zpívat nemíním

S Jendou dělám výjimku.

Je to způsob, JAK ho udržet chvíli v klidu, jak cítit jeho teplo, jak být blízko něj, jak ho učit vnímat hudbu, knihy, jak rozvíjet jeho slovní zásobu, jak ho učit novým informacím....

Jenda u toho většinou mluví na čuníka...

 

 ....a hraje si s magnetickou stavebnicí, ale to není na závadu.

Jsme SPOLU a to je důležité.

 ¨
Ukazuji mu, co je na obrázcích a Jenda mi občas na oplátku taky něco ukáže....

Ptá se na písmenka...

..a já se zase pro změnu ptám, kde je koník, kde má hlavu, kde je kluk, jaká je to barva ap.

Taková malá "podvečerní chvilka hudby"...

Kdo má zájem, stále ještě pokračuje hlasování, tak stále můžete, chcete-li, denně přidat 1 hlas Elišce na fotoknihu:
 "464159-097129"
Za hlasy ze srdce moc děkujeme.