Navlékání hrušek na strom se Jendovi nelíbilo.
Ale úkoly jsou úkoly.
On mu ten iPad neuteče.
Nemůže sedět celý den u "počítače".
Za pouhé tři minuty měl úkol hotový a zase si mohl hrát.
Těch pár minut, které musí "pracovat", mu určitě neublíží.
I když vypadal jako "boží umučení"...
Jen zkouší kdo z koho.
Hrušku jsme zkusili jen jednou.
Naštěstí jsem ji nemusela kupovat.
...jen jsem si ji na pár dnů půjčila od kamarádky ...
..a protože hračka Jendu nezaujala, tak jsme ji zase vrátili.
Příště si raději půjčíme něco jiného.
Kdo má zájem, může denně přidat 1 hlas Elišce na fotoknihu:
"464159-097129"
Za hlasy moc děkujeme.
to je krásná 3D skládačka :)
OdpovědětVymazatJeníčkovi to jde od ruky :)
Je fajn, že máte takhle možnost si nějakou hračku "osahat" a když nezaujme, tak se ušetří korunky a není potřeba řešit, kam s nepovedeným výběrem:-). Jeník je šikula, že - i když ho to nebavilo a nechtělo se mu - měl hotovo za kraťučkou dobu:-)
OdpovědětVymazatJsem za tuhle možnost MOC vděčná.
VymazatJéminé to neštěstí, to je slziček, že by se kámen ustrnul. To je přesně ten moment, kdy bych Jeníčka objala, utřela mu slzičky a řekla mu ty bambulo, vždyť to máš za minutku hotové, tak nač tolik smutku. Vím, že to nejde. O to větší máš Marcelko můj obdiv, že nehážeš flintu do žita a s Jeníčkem den co den pracuješ.
OdpovědětVymazatTen moment...ten moment, kdy bych mohla své dítě s autismem obejmout a JEN TAK PROSTĚ utěšit, bych chtěla NĚKDY zažít... Já mu klidně řeknu, že to bude mít za minutku hotové(nejlépe říct přesný čas...třeba v 15:20 nebo natáhnout kuchyňskou minutku), ale Jenda jde ještě do většího afektu. Lepší je na něj nemluvit a nebo mu klidným hlasem říkat, co přesně má dělat. Je to vždy jen pár minut, nic hrozného se mu neděje.
VymazatMilá Marcelo - Amelie,
OdpovědětVymazatmám potřebu Vám opět po čase vyslovit obdiv pro to, co děláte. Jste obdivuhodně aktivní a ač Vaše příspěvky často vyznívají pesimisticky, vidím, že máte spoustu důvodů k radosti. Doslova vaše články hltám a každý posun a úspěch Jeníčka mi dělá obrovskou radost. Vaše zásluhy jsou z mého pohledu obrovské. Nadále Vám budu moc držet palce. Myslím na Vás a zároveň Vám moc děkuji za milé komentáře, které i při svém vytížení píšete na můj blog.
Srdečně Vás zdravím, Jaromír
Jaromíre, opravdu vyznívají pesimisticky? To mě mrzí, protože jsem srdcem i duší nezdolný optimista. Mnozí mi říkají pravý opak, že píšu moc optimisticky a že to pak vyznívá, že život s AUTISMEM je procházka růžovou zahradou. Není, je to každodenní boj. A i já mám občas slzy na krajíčku.
VymazatDěkuji za milý komentář.
Hruska je moc pekna, mne sa paci a v jeho veku by som z nej mala veliku radost. Mathis sa tvary tiez takto ked po nom vyzadujem nejaku cinnost. Ja to zvladam len niekolko krat denne a aj to moc spatne, boli ma z toho zaludok a cela sa spotim. Potom sa ale stane ze si nejaku hracku oblubi a hra sa s nou aj sam, alebo si sam cita niektore knizky, aj si ukazuje.
OdpovědětVymazatZuzana
To samostatné hraní Jendovi nejde ani přes veškeré nácviky. U knih se mnou občas chvíli vydrží. Bylo by fajn, kdyby získal pěkný vztah ke knihám, alespoň by se zabavil, až se naučí číst.
VymazatTo jsem nikdy neviděla, to je prímová hračka!
OdpovědětVymazat