Posuzovací škála autismu v dětství

Posuzovací škála autismu v dětství (CARS - Child Autism Rating Scale)

(metoda je sestavená americkým psychologem

německo-židovského původu Ericem Schoplerem /1927-2006/)

Zakládá se na pozorování dítěte. Stanoví stupeň odlišnosti od normy.

Sleduje 15 položek odstupňovaných čtyřmi body.

Nejmenší intenzita projevu chováním či prožívání dítěte

se značí jedničkou a největší intenzita čtyřkou.

1. Ve vztahu k lidem jsou autistické děti lhostejné k činnosti dospělých, kontakt
iniciují jen minimálně nebo vůbec. Kontakt má kvalitativně neosobní charakter. 1 2 3 4

2. Imitace - napodobování je pro autisty obtížné, pravidelně s časovou prodlevou vyžaduje pomoc dospělé osoby. 1 2 3 4

3. Emocionální reakce jsou svým způsobem nebo intenzitou nepřiměřené podnětu. Nálady lze těžko změnit, a to i při změně prostředí nebo činnosti. Jindy autistické dítě mění nálady rychle bez jakékoliv vnější změny. 1 2 3 4

4. Motorika autistických dětí je bizarní, děti chodí po špičkách, kroutí prsty, kývají se, strnule se dívají. Někdy tyto pozice přetrvávají i při snaze dítě zaujmout. 1 2 3 4

5. V užívání hraček a při hře se dostávají do popředí zájmu nepodstatné části hraček a předmětů, drobné otáčivé součástky, výrazné barvy nebo povrchy. Zájem o hračky bývá obecně malý, předměty jsou používány zvláštním způsobem. 1 2 3 4

6. Adaptace na změny je obtížná, často téměř nemožná. Vynucená změna vyvolává záchvat hněvu až vzteku, repetitivní pohyby nebo obtížně ztišitelné sebepoškozování. 1 2 3 4

7. Vizuální reakce jsou nepřiměřené, autistické děti zírají do prázdna, vyhýbají se pohledu z očí do očí, přikládají předměty blízko k očím. 1 2 3 4

8. Sluchové reakce se mění, chybí odpověď na nové výrazné zvuky, jindy dítě vyděsí každodenní známé zvuky. 1 2 3 4

9. Čich, chuť a hmat využívají spíš pro vlastní vzrušení, než pro poznání a použití. Očichávání, ochutnávání a ohmatávání vybraných předmětů s typickými vlastnostmi (drsný povrch, kovové předměty) patří k obrazu autismu. Bolestivý podnět může být ignorován. Naopak jen málo nepříjemný podnět může vyvolat silnou reakci. 1 2 3 4

10. Strach a nervozita autistických dětí neodpovídají situacím. Závažný neklid se objevuje i při běžných situacích a nebezpečným situacím dítě naopak nevěnuje pozornost. Chová se výrazně odlišně od zdravého vrstevníka. 1 2 3 4

11. Ve verbálním projevu jsou bizarní prvky, jako echolálie (opakování slov či vět pronesených druhou osobou), opožděná echolálie, nesprávné používání zájmen, užití nesprávných a nesmyslných slov nebo zvuků napodobujících řeč intonací a projevem, ale bez významu. Intonace, rytmus a hlasitost nejsou správně volené.

1 2 3 4

12. V neverbální komunikaci jsou zvláštní gesta bez významu, nevyzrálá neverbální komunikace nahrazuje komunikaci verbální v situacích, kdy by stejně staré nepostižené děti užily slovní vyjádření. 1 2 3 4

13. Aktivita je většinou extrémně vysoká nebo dominuje pasivita. Autistické děti se vyhýbají fyzicky náročným hrám. 1 2 3 4

14. Ačkoliv úroveň a konzistence intelektových funkcí je všeobecně snížená, v jedné nebo více oblastech mohou mít autistické děti neobvyklé schopnosti. 1 2 3 4

15. Celkový dojem. 1 2 3 4

Každá položka škály je administrátorem hodnocena na stupnici od 1 (minimálně) do 4 (maximálně) podle závažnosti postižení.

Klíč orientačního hodnocení (nejde o odbornou diagnózu):

0 - 30 bodů s velkou pravděpodobností vylučuje dětský autismus,

30 - 36 bodů informuje o pravděpodobnosti mírné až středně těžké formě dětského autismu,

37 - 60 bodů označuje dítě jako pravděpodobně výrazně autistické.

AUTISMUS může mít několik variant:

Vysokofunkční autismus ( inteligenčně je v normě nebo i v nadprůměru ).

Středně funkční autismus ( spojený s lehkou až střední mentální retardací ).

Nízkofunkční autismus ( provázený těžkou až hlubokou mentální retardací ).

V ČR je asi 15 až 20 000 autistických jedinců (zejména mužů).

Jde o pervazivní vývojovou poruchu.

Skupinu pervazivních vývojových poruch (PVP), resp. poruchy autistického spektra tvoří celoživotní neuropsychiatrická onemocnění, která se projevují abnormálním (často opožděným) vývojem sociálních, komunikativních a kognitivních funkcí. kvalitativními abnormalitami v oblasti sociálně-emočních interakcí a ve způsobu komunikace.

V některých případech jsou tyto poruchy spojeny s další závadou, poruchou či onemocněním, např. s ADD, ADHD, genetickou anomálií, neurologickým či endokrinologickým nálezem.

Do skupiny pervazivních vývojových poruch patří podle desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10):

1. dětský autismus (F 84,0)

2. atypický autismus (F 84,1)

3. Rettův syndrom (F 84,2). Vyskytuje se pouze u dívek.

4. jiná desintegrační porucha v dětství (F84,3)

5. hyperaktivní porucha sdružená s mentální retardací a stereotypními pohyby (F 84,4)

6. Aspergerův syndrom (F 84,5)

7. jiné pervazivní vývojové poruchy (F 84,8)

8. pervazivní vývojová poruchy nespecifikovaná (F 84,9)

Léčbou a výchovou autistických a komunikačně handicapovaných dětí se zabývá americký projekt a program TEACCH (Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children), který byl založen v USA 1966.

Mezi hlavní zásady TEACCH programu patří:

Zapojení rodičů (někdy též spolupráce rodičů jako koterapeutů).
Vizualizace činností - předvídatelnost, srozumitelnost (fotografie, piktogramy ...).
Pochopení autismu a jeho vlivů.
Strukturování (,,rozfázování") fyzického prostředí a výuky.
Individuální zacházení.
Zlepšování dovedností.
Kognitivní terapie chování.

Působení na celou osobnost.

Exaktní odborné kvantitativně kvalitativní vyhodnocení pozorovaných symptomů a stanovení odborné diagnózy však vždy patří pouze do kompetence specializovaných odborníků (např. klinických psychologů, speciálních pedagogů nebo psychiatrů).

Rodiče, vrstevníci, spolupracovníci, přátelé a známí pokud mají možnost určité symptomy na základě určité škály, pomůcky nebo poznávacího schematu pozorovat a pokud mají v současně i schopnost a dovednost pozorované symptomy specializovaným odborníkům objektivně popsat, mohou svými poznatky k exaktní diagnóze příspět, ale nemohou ji sami odborně stanovit.

ZDROJ: 

http://rudolfkohoutek.blog.cz/1107/posuzovaci-skala-autismu-v-detstvi