Po několika měsících a asi poprvé v zimě se Jenda odhodlal na pěší procházku.
Ukecávala ho myška, ukecával ho i oblíbený čuník...
...a nakonec se jim to přemlouvání podařilo.
Jenda se rozhlížel okolo sebe...
..pozoroval stopy pejsků ve sněhu...
...a maloval si do sněhu čísla....
.... tedy - myška je tam vyšlapávala svými malými nožičkami.
Sám a bez držení vyšel do schodů...
..a přitom myšce něco ukazoval.
Maloval si do sněhu... a vypadal spokojeně.
Problém mu dělala lampa.
Zastavil se u ní a nevěděl, jak dál.
Je naučený chodit po chodníku a zde byl chodník zasypaný sněhem.
Obešel lampu, ale sněhem se stejně jít nedalo.
Chvíli se na mě zmateně díval...jak to že mu najednou dovoluji chodit po silnici?
Ale nakonec si dal říct a šel s myškou poslušně vedle mě.
Jednu chvíli mi dokonce půjčil svůj prstík...
Ne, celou ruku ne. Musel přece držet v dlani myšku.
Pak jsme se podívali na Trabanta. Na toho jsme se často chodívali dívat, když byl Jenda malý, není to od nás daleko.
Chvíli poskakoval po kamenech a já jsem jen trnula, aby neuklouzl.
Ale nechtěla jsem mu tu radost z první zimní procházky kazit.
Spokojeně šlapal po cestičce a ukazoval čuníkovi to, co ho cestou zaujalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Prosím, nepište mi nechutné, vulgární a urážlivé komentáře, já vám je také nepíšu.
Byla bych vám vděčná, kdybyste se podepsali, občas nemám chuť zveřejňovat anonymy.