Přemýšlela jsem, jak tuhle sadu s dudlíkem nazvat.
Jenda své kytičkové dudlíčky "miluje".
Říká, že ten, co má v pusince má malej čumák (velikost jedna) a ten na mačkání v ruce má velkej "čumák"....
(asi velikost tři)
Dívá se na něj.
Fascinovaně si ho prohlíží....
A pomalu ho přibližuje k nosíku....
..pak ho zmáčkne...
...a poslouchá, jestli vydá "dudánek" ten správnej zvuk...
Párkrát jsem mu ho umyla a Jenda pak ječel jak smyslů zbavený.
Teď ho jen občas tajně otřu navlhčeným hadříkem, aby se nááhodou nedostala voda někam, kam nemá a dudlík nevydával jiný (špatný) zvuk....
To by byl "horor"...
Jenda si ho brání "zuby nehty"....
Mačká si ho i u televize...buď v ruce a nebo na nosíku....
Asi mu to přináší nějaké libé pocity.... uklidňuje ho to...dává mu to pocit jistoty....
(zmáčkne dudlík a on pokaždé udělá to samé, zase se s nějakým, jemu příjemným "zvukem" nafoukne...)
Evidentně si to užívá....
Slastně přivírá očička....
..a je tak spokojený....
Jeho dudánek řídí, dudánek si hraje, dudánek opravuje auto, dudánek si staví ze stavebnice, nakupuje, dudánek si povídá s čuníkem...ap.
Když ho ztratí (na chvíli z očí), volá: "Dudánkuuu, kde jsi?"
Jendův oblíbený dudlík s velkým "čumáčkem" zastupuje lidi....
LIDI, které Jenda nemá rád....
Lidé jsou komplikovaní, nepředvídatelní, dudánek ne.
Krasa...nadherne fotky, povidani....a toto jsou prave ty chvile, ktere posiluji to mamovani....Dekuji, je me u Tebe moc pekne... Take u nas dudankujeme a myslim, ze dlouho budeme o:-), doufam, ze ti Vasi hosi s velkym a malym nosem budou dlouho a dlouho "slouzit"
OdpovědětVymazatObjimam a preju krasne rano.....
To je hezké, jak se s nimi ňuchňá :-)
OdpovědětVymazatJojo, lidé jsou komplikovaní. Mnohdy jsou jejich jednání nepochopitelná i pro zdravé dospělé. Třeba když musíte vyplňovat nějaký komplikovaný dotazník a formulář, tak to bych moc rád poznal toho úředníčka, co si to vymyslel. :)
OdpovědětVymazatJeníčkovi přeji jen ty správné zvuky "klok, klok".
U cigaret se tomu říká Kettenraucher, takže Jeník je řetězovejdudlánek. Že jsou pro něj taková jistota je určitě dobré, jen si říkám že až půjde do školy, jak ho přiměješ aby je nechával doma aby se mu děti nesmály.
OdpovědětVymazatMůj malý dudánku, dotkni se nosánku. S dudánkem na dlani, krásné je mazlení. Maci, moc hezké fotky. Tina
OdpovědětVymazatDudánek je prostě jistota :-) Fotky opět úžasné :-)))
OdpovědětVymazatMůj syn když byl malý dělal to samé,před spaním se tím uklidňoval..Asi to dělalo hodně dětí.Dnes s těma moderníma placatýma to asi nejde.
OdpovědětVymazatLidé ho vždy něčím zaskočí, dudánek je spolehlivý, je pořád stejně přátelský :-) Zvláštní a zároveň i hezké. J.
OdpovědětVymazatPavle, ven si dudlíky nebere, to jsem zavedla už dávno jako pravidlo a funguje to. (i když vlastně ven skoro nechodí). Nebral si ho ani do školky, když tam před rokem chodil. Takže tenhle problém nemáme.
OdpovědětVymazatTinko, krásné veršíky.
OdpovědětVymazatPamatuji se, že se moje děti před usnutím mazlily s plenou. Tak dlouho si s ní hladily nosík, obličej, až z toho usnuly. A běda, když plenka nebyla po ruce. Asi každý jsme měli nějaký rituál...
OdpovědětVymazatK tomu předešlému článku. Dárek - srdíčko. To je tak krásný. A Jeník pěkně rozvazuje jazýček :-) Tak ať je těch dárků i nehmatatelných ve vašem denodenním žití co nejvíc! ♥♥♥
evice
Hlavně že mu dudlik dělá dobře. Je vidět, že si s ním opravdu rád hraje ;o)
OdpovědětVymazatJenda a jeho věrní dudánkoví kamarádi, a proč ne .Jsou vždy nablízku a nezradí.Je dobré mít něco, čemu důvěřuje a ty spokojené fotky o tom vypovídají vše.
OdpovědětVymazatNo, svým způsobem to mazlení potřebuje každý. Když Jeníček nemá rád lidi, tak má dudánky, aby se měl s kým mazlit. Tak zatím, než se to třeba nějak změní, tak má aspoň nějaké mazlítko.
OdpovědětVymazatPamatuji si, jak náš mladší syn měl oblíbený jeden jediný dudlíček a nechtěl žádný jiný. Když dudlík natolik zpuchřel, že se mu ho podařilo rozkousat, byly mu asi dva roky. Měla jsem doma připravené jiné, ale s křikem je házel z postýlky a nemohl usnout. Tenkrát si poprvé ručičkou přitiskl na ucho maličký polštářek a sám se ukolíbal do spánku. Ten rituál s polštářkem mu zůstal dlouhá léta až do školních let. Je to tak, hodně dětí má své rituály a možná i hodně nás dospělých. :-)
OdpovědětVymazat"Lidé jsou komplikovaní, nepředvídatelní, dudánek ne." - to je skvělá věta, Ami, a platí určitě nejen pro Jeníčka ;-).
OdpovědětVymazatAmi, viděla jsem dnes film Sněhový dort. Znáš ho? Myslela jsem při jeho sledování celou dobu na Tebe a Jeníčka.
Mám Vás oba moc ráda.
Vivi
Vivi, ano, Sněhový dort jsem viděla, jednou u žehlení, je fajn.
OdpovědětVymazatNektery to neprejde ani jako dospely. Mam to odpozorovany nejen na sobe.
OdpovědětVymazatKdysi jsem coby skolou povinnej spratek chodil k psycholozce a - jakkoliv to zni divne - ani po letech jsem z ni nevyrazil diagnozu, kterou si asi nejspis stejne vzala do hrobu. Jen mi rekla, ze mam IQ nad 130. Mama to mozna vi, ale ja se ji na to ptat nebudu a nechci.
Nakonec to ani nemam zapotrebi - zacal jsem tuhle problematiku studovat na vlastni pest. Na siti je poradna hromada materialu a jakkoliv to zni divne, poznal jsem i par lidi, kteri takhle dudlaji, mladsi i starsi nez ja.
A skoro vsichni naplnuji nejakym zpusobem, treba i jen castecne nejakou autistickou definici, vetsinou vic nez jen jednu.
Takze jestli nemam Aspergera, tak minimalne mam neco podobnyho, treba ADHD. Rozcilovat se kvuli tomu nemusim, naucil jsem to z vetsi casti kontrolovat a docela to i zvladam. Az na ten zatracenej dudlik, ale ja jsem si z toho udelal prednost, ne problem.
Ona ta sebe kontrola se se zvysujicim stupnem autismu zvlada hur a hur.
Ami preju hodne stesti a at ji neopusti trpelivost a pochopeni (oboji jsem tolik postradal u mejch rodicu.)
Ahoj P., je mi líto, že jste postrádal u rodičů trpělivost a pochopení. Ono to je těžké. Dokud dítě nemá diagnózu, pak se buď obviňují dospělí, jak nezvládají výchovu nebo dítě, že je nezvladatelné, zlé, že se nesnaží, že to dělá schválně ap.. Žít s autismem není lehké pro obě strany a z vás vyrotl úžasný člověk, který nad sebou přemýšlí a snaží se zjistit proč dělá to či ono. A to je dobře. Přeji hodně zdraví a radosti v životě.
Vymazat