Jeníček a sníh

Včera večer mi zase došlo, jak moc Jendu ovlivňují jeho sestry.

Už několikrát jsem psala, že je úžasné, že má Jeníček starší sestry, od kterých může odkoukat různé dovednosti...
To, co kolikrát nechce přijmout nebo respektovat, to se mu jinak přijímá, když to od holek vidí každý den....

A včera mě to opět napadlo. Došlo mi, jakou nespornou výhodu Jeníček má.

Jenda chodí nerad ven.
Odmítá chodit na procházky se svými asistenty s Luckou i s Tadeášem.
S Tadeášem na procházce nebyl asi od července.
Možná se bojí, že ho zase odveze na tábor, ale od července odmítá procházku a s Tadeášem si hrají doma.

Tentokrát se ho Šárinka zeptala, jestli s ní půjde na zahradu a on neodmítl.

SAMA ho oblékla a strávili asi čtvrt hodinku venku.
Vozila ho na bobech okolo domu....

Házeli sníh lopatou, lezli po čtyřech... (možná spíš Šárka a Jenda se díval, ale i to se počítá...)

Pro Jendu to byl úspěch několikanásobný - že vůbec šel ven, že šel ven za tmy a navíc v zimě a dokonce když je sníh.... :-)
A ještě se nechal obléknout od Šárinky.

Betynka při tom jejich dovádění na zahradě nesměla chybět...

Jasně, nebylo to ideální, Jenda pofňukával, že je zima, že ho Šárka zlobí apod., ale celkově to bylo moc prima...

A já jsem z toho měla takovou radost, že jsem ven vyběhla jen v sukni a v tričku s krátkým rukávem, a to jen proto, abych vám mohla ukázat pár fotek....
Přece jste o to nechtěli přijít, že ne?

Dnes ráno jedu do Prahy do ambulance bolesti.
Jedu tam poprvé a ještě nevím, co mě čeká.

Už 5 měsíců přežívám na 10 tabletkách na bolesti denně (a s různými nežádoucími účinky)....

Nevím, jestli pro mě budou mít nějakou radu nebo pomoc.... ale aspoň to zkusím....
Za zkoušku nic nedám, že...

Krásný sněhánkový den přeje vaše Amélie