Když brácha přijel, tak ho Jenda zpočátku dost "zlobil".
Že by zkoušel, co si může a nemůže dovolit?
Házel bráchovi na hlavu deku.
Zlobil jeho i čuníka.
Když nebyl zlý a agresívní, tak to Martin chvíli toleroval.
Schovávat ovečku nebo čuníka mu nevadilo.
Martin to chvíli vydržel, ale nechtěl, aby mu Jenda házel deku na hlavu.
Když Jenda začal kopat....
...musela jsem zasáhnout. To si nesmí dovolit.
Kolikrát začal kopat, kousat, škrábat a plivat....NIC z toho ale dělat nesmí.
Přes to nejede vlak.
TADY jsou a budou pevné mantinely.
I brácha toho má někdy plné zuby a utíká před Jendou do ložnice.
Občas mi to přijde absurdní, když strejda zdrhá před vlastním synovcem.
Ale život s autisty je často absurdní a bizarní.
Občas (nebo denně?) si tu připadám jako v blázinci.
Po pár dnech bráchova pobytu u nás to vypadá, že se Jenda trochu zklidnil, jen to plivání a verbální agresivita mu zůstaly.
A tak proti tomu nadále bojujeme.
Někdy mi to přijde jako boj s větnými mlýny.
Marcelko, mnoha lidem může celý tvůj život připadat jako boj s větrnmi mlýny. Já ale pevně věřím, že to co děláš, má hluboký smysl! Naštěstí je v tobě tolik mateřksé lásky, trpělivosti a sebeobětování, že i když asi občas upadáš do beznaděje, vždycky máš zase sílu vstát a pokračovat. Už jsem to tady psal, ale klidně to ještě zopakuji. Jeník v tobě má tu nejlepší možnou maminku!!! Musí to být těžké, když vynaložíš tolik energie, ale nevidíš výsledky, ze kterých by ses mohla těšit. Některým lidem prostě není dáno, aby se radovali z plodů své námahy. To ale neznamená, že by se dřeli nadarmo! Vydrž holka zlatá! Nějaké výsledky už máš, nějaké příjdou později, s něčím možná nikdy nehneš. Ale kde je ta hranice, kam až je Jeníček vychovatelný, to bys nikdy nezjistila, kdyby ses nesnažila ji najít! Bůh ti pomáhej!
OdpovědětVymazatDavide, Tvé komentáře jsou úžasné. Děkuju. Za všechno.
VymazatPaní Amélko, sice se už opakuju, ale přesto, jste úžasná máma a máte můj obdiv:) Váš blog je mým velkým zdrojem inspirace. Denně mi dokazujete, že i přes menší neúspěchy se člověk nemá vzdávat. Musím, ale říct, že váš blog sleduju pravidelně, a jako laik či člověk zvenku,vidím u Jeníčka pokroky. A kdo jiný by si měl připsat zásluhy než vy, jeho trpělivá, milující mamča,před kterou nezbývá než smeknout klobouk a přát si abych v budoucnu byla aspoň z poloviny taková na své děti:) Zkrátka jste úžasná máma:) Bojujte Amélko :)
OdpovědětVymazatTerušo, děkuji. Udělala jsi mi radost. Tvůj komentář mě moc potěšil a zahřál na duši...a to mi zrovna dnes chybělo. Díky.
VymazatJá bych mu dala na zadek. Nešlo by to, Marci?
OdpovědětVymazatNetuším, jestli by to mělo nějaký pozitivní efekt... tělesné tresty (byť jen takové "opatrné" plácnutí po zadku... třeba by to mohlo vyústit ve velice silnou agresivní reakci (stačí se podívat výše na pokus o zabránění kopání strejdy...)
VymazatSpousta dětí zkouší, kam až mohou "zajít", co si mohou dovolit, co je ještě v rámci jejich možností. Samozřejmě, že vždycky tu bude nějaká snaha o jejich překročen, uvolnění, ale to už musí nastoupit zodpovědný rodič, který přesně ví co a jak. Pevná pravidla a neústupnost... musí to být složité, ale efektivní prostředky nebývají většinou ty nejjednodušší (no... u někoho stačí jedna facka a je to... ale to podle mne není dlouhodobé řešení. Nemůžete své dítě rubat od rána do večera a čekat, že se něco naučí... :)
Jsi chytrý, Katashi. Tělesné tresty opravdu u nikoho nic neřeší, natož u autisty. Díky za komentář.
VymazatNo,na autisty placnuti neplati, nechapou to, takze na ne se musi jinak. Nicmene myslim, ze u zdravych deti placnuti neni na skodu. Mame v rodine spoustu mensich deti a snad vsichni rodice je obcas placnou, nekteri casteji, nekteri minimalne. Kdyz dite nereaguje na opakovanou domluvu a naprosto vedome dela co nema, je placnuti pres zadek na miste. Ani jedine z techto "nasich" deti nema jedinou stopu po tyrani, ani na tele, ani na dusi (pokud tedy predpokladam, ze odrena kolena, drobne oderky atd. nepusobi rodice :-) )a vim, ze jejich rodice by za ne dali zivot, kdyby to bylo potreba. A deti sve rodice maji moc radi, neumeli by se nekolik dni tak dobre pretvarovat :-). A vedi, co si (ne)muzou dovolit... Proste chci rict, ze kazdy extrem je spatny - mlatit dite za kazdou blbost je samozrejme nesmysl a ubohost hranicici s tyranim, nicmene nikdy se ditete ani nedotknout at zlobi jakkoliv, taky asi neni to nejlepsi. Ja byla extremne hodne dite, nicmene kolikrat jsem radsi chtela dostat par facek, nez poslouchat vycitavy, zklamany hlas rodicu...Misa J.
Vymazatp.s. ten prvni anonymni prispevek neni ode mne :-). Misa J.
VymazatMíšo, všechny mé děti dostaly občas na zadeček nebo přes ruku, neříkám, že ne. Nejsem na to pyšná, ale nejsem stroj. A na Elišku ani na Jendu to stejně ten správný účinek nemělo. Jenda nechápe, proč dostal.
VymazatTygr to napsal moc pěkně, mohu se pod to jen podepsat.
OdpovědětVymazatA pro anonymní příspěvek: Tento blog čtu skoro rok a půl. Za tu dobu už vím, že tělesný trest nebo i jen zvýšený hlas u Jeníka vyvolá afekt a o poučitelnosti ze situace (tedy proč jsem dostal na zadek, proč jsem dostal vynadáno) asi nejde mluvit vůbec. Jeník se musí zabavit něčím jiným, maximálně mu v klidu říct, že se TO nedělá, ale trest by jen vedl ke zhoršení situace.
Děkuju, nenapsala bych to líp. Tělesný trest (i pouhé zvýšení hlasu) vyvolá afekt. Poučení ze situace nehrozí.
VymazatDát na zadek přece nic nevyřeší u žádného dítěte, leda, že příklad pro život- že když mě bude někdo štvát, praštím ho.A u Amelie je to ještě těžší v tom, že Jeníček na nějakou rozumnou domluvu a vysvětlení kašle.
OdpovědětVymazatJe to boj na dlouhou cestu. Ale já vím, že s tvojí pomocí to Jenda zvládne. :-) Co by si Jeníček bez tebe počal? Co by si Amélie bez Jeníčka počala?
OdpovědětVymazatPovím ti to takto, my máme holky zdravé (když to takhle surově napíšu) a představ si, že ta starší už také zkouší kam až u mě může zajít. Tuhle jsem jí něco říkala a ona "Cooo??" Tak jsem jí to zopakovala, pak jsem zase něco řekla a ona opět "Cooo??" Tak jsem se na ní podívala a řekla jí, že mě moc dobře slyšela a víš co mi na to odpověděla? "Ho..o"!!!!!! Chvilku jsem lapala po dechu, že bych jí uhodila, o tom žádná, příčí se mi být děti, ale přišla jsem na jiné potrestání. Ona je strašně citově založená a když se na mě podívala a usmála, dělala jsem, že tam není. Pak pořád za mnou běhala a snažila se navázat oční kontakt! Po nějaké době mi jí už bylo líto, tak jsem jí vysvětlila, že takhle se mnou mluvit nebude, nebo že budu nadále dělat, že tu není. Celý den se snažila, vím že je to dítě a že toto pochytává ve škole, ale já to prostě netoleruji. A co jsem tím chtěla říci? Že úplně každé dítě zlobí, jen některým se to vysvětluje lehčeji a některým hůře. Moc na tebe myslím. :-)
Autisté často nechápou PROČ se na ně zlobíme. Ani tehdy, když se jim to vysvětlí. Často to nejde vysvětlit Elišce a má "jen" AS. A s Jendou je to ještě o kapánek složitější.
VymazatNedivím se, asi bych před Jednou taky brzo zdrhla. Máš opravdu velkou trpělivost.
OdpovědětVymazatveľmi sa mi páči prvý príspevok od Davida, sama by som to lepšie nenapísala a úpne s ním súhlasím
OdpovědětVymazat