Je to podivínek, ano je to má dcera s diagnozou Aspergerův syndrom.
Sedí tu na zemi a ve svých šesti letech tu přemýšlí, co by bylo dřív jestli vejce nebo slepice.
Kouká již potřetí během dne na stejný film, jí jahodovou dřeň, tak jako každý den, nechce se strojit, tak jako každý den, nemluví se mnou a pokud mne náhodou osloví, tak jedině arogantním a opovrhujícím tonem.
Všechno je stejné, člověk by se neměl rouhat a být rád, že se nic neděje. Jen ta denní stálost mne ubíjí, nesnáším rituály, den co den stejné činnosti. Děti s autismem je potřebují, dávají jim pocity jistoty a klidu.
Máme před s sebou velký úkol. Potřebuji, aby si šla vyčistit zuby, má je ve strašném stavu, a tak začínám taktizovat. V duchu přemýšlím jak to udělám, abych si ji totálně nenaštvala, musím s ní být ještě asi tři hodiny úplně sama.
Začínám po dobrém, s humorem, po zlém, ignoruji ji, modlím se ať už nekřičí, vzdávám to, prostě to dneska nedáme :-(
Pohladím ji a říkám, že ji mám moc ráda, křičí proč se ji dotýkám, nevšímám si jí, opět křičí, že jsem hnusná a nenávidí mne. A pak mne překvapí, holčička moje zlatá, nějak ji přecvakne v hlavičce, bez řečí vstane a jde si je sama vyčistit. Super, vlastně to bylo úžasné ráno, zvládly jsme spolu jednu činnost.
Dneska bude určitě krásný den.
Napsala: Saša
Sašenko,Amelko a vy všechny maminky s takto"jinými" dětmi..Naprosto vás obdivuji pro vaši lskavost,trpělivost a hlavně sílu..
OdpovědětVymazatDěkuji ,že píšete o svých trápeních a nám "obyčejným"ukazujete v čem tkví to slovo štěstí..
Děkuji,děkuji,děkuji..objímám a přeji hodně sil do dalších dní..
Brigit
Není zač, Brigit. Ráda přibližuji ostatním náš "jiný" svět.
VymazatÚžasné! Všechen ten cit a ta síla, kterou dáváte svým dětem! A když pak je vidět ten výsledek - to musí být obrovská radost!
OdpovědětVymazatPozitivní rituály jsou žádoucí, protože jsou příjemné. Například oslava narozenin. Hezký, pozitivní den Marcelko i Sašo.
OdpovědětVymazatJe v tom smutek, zklamání, ale na jednu stranu velká láska, která hory přenáší a dokáže překonat opravdu všechno, jak je vidět, i ten smutek a zklamání. V tom je to krásné!
OdpovědětVymazatVďaka. Vedieť o všetkých týchto veciach pred pár rokmi, mohli sme si ušetriť hodne stresu, nepochopenia, áno, aj neprijatia, napätia, pocitov neschopnosti a nekompetentnosti... V prospech viac lásky a prijatia, zmierenia, upokojenia... Už je dobre, stačilo pochopiť. A to vďaka podobným článkom od podobných ľudí. Ešte raz vďaka. :)
OdpovědětVymazatEva.
Mám taky syna s AS, nyní už v pubertě, tak si dokážu představit, co prožíváš. Vím, že se potřebuješ vypovídat ze své frustrace, ale moje rada zní: není možno jim stále ustupovat, protože to je cesta do pekel, hlavně pro dítě. Jednou bude muset fungovat mezi normálními lidmi, takže základní fungování a společenská pravidla prostě zvládnout musí. Jsou různé podtypy AS, na každého platí něco jiného, U nás pomohlo nekonečné vysvětlování, proč je důležité danou věc dělat, samozřejmě, pokud zrovna nebyl v afektu. Věř mi, že pokud se dcera naučí pravidla, dokud je malá, bude to mít pak daleko snadnější ve škole a v životě. Nikdy jsem třeba syna nenechala, aby mi nadával. Je výhoda, že víš o jejím postižení, takže víš, že to nedělá schválně. Přeju pevné nervy.
OdpovědětVymazatEliška pravidla zná a jsem si jistá, že za pár let je bude dodržovat. Teď ve spojitosti s pubertou je to trochu náročné, ale věřím, že bude líp.
Vymazat