Pohled člověka s AS na svět

Asperger a nemoci:

- nenávidím bolest, patří sice k životu, ale já se snažím, aby mě nic nebolelo, pomocí bylin, homeopatik a někdy holt i léků, když není zbytí

- když je někomu cokoli, nejdřív mu vynadám, že si za to většinou může sám, protože...lítá bos, sedí na studených schodech, nesmrká, apod. (moje poznámka: to znám, v tom žiju mnoho let).. a přitom ošetřuji :)) (tak to už mi tady nehrozí)

- já sama, když je mi zle, bych nejraději emigrovala na Mars, vadí mi i to, že mi doma někdo dýchá vzduch, natož když o mě projevuje zvýšený zájem, takže jen utrousím: "necítím se valně" (tohle bohužel můj manžel neumí - říct, co cítí..) a celá rodina ví, že si mě nemá moc všímat, syn to ví taky, ale u něj dokážu pochopit, že to řeknu třikrát a pak jen houknu, že je mi špatně a že se moc zlobím a potřebuju chvilku klidu, pak to dokáže aspon půl hodky respektovat.

Hygiena:

- představa,že bych se měla denně cáchat ve vaně je prdlá, obden mi to stačí a stejně tam lezu s nechutí, vím, že musím....

- syn - kachna, voda je jeho živel, je schopen lézt do vany i třikrát denně, dokud se nezačnu rozčilovat, že nekradu na vodu a místo hračky budu platit fůru peněz za jeho cáchání.

Menstruace:

- díky Depo-Proveře nemám a je to to nejlepší co mě mohlo potkat, měsíčky nesnáším, vadilo mi pořád lítat na záchod měnit vložku, zdržovat se tam tím, že ji musím do něčeho zabalit, navíc jsem ji věčně na záchodě zapomínala, hnus.

 - není nutný o tom mluvit, není to důležitý, strašný je už jen to, že to je! Co holka potřebuje, se dozví z knih, tak jako já, přijde doba, kdy ji začne zajímat proč ten hnus musí mít.

Komunikace:

Myslím, že snad v pohodě :)) , oční kontakt jen u lidí, co důvěrně znám, když už musím u cizího, tak jen chvilku a odcházím, když domluvím :))

- syn - civí přímo do očí, málokdo to vydrží, já jo :))

Doteky:

- nerada, jen když mi to je ohlášeno předem

- syn - ode mě ano, u druhých jen tehdy, když si je vyžádá sám

Přecitlivělost:

- vadí mi hluk, vadí mi dámské oblečení, halenčičky, sukýnky, šaty, boty na kramfleku - fuj, nikdy jsem sukně nenosila, snad jen jako malá, když mě do nich mamka nacpala a byla to hrůza. (Tak třeba Eli nosí zase jen sukně a šaty, nesnáší kalhoty. Tady je dobře vidět, jak je každý autista jiný.)

- syn - nemá rád hlasité a falešné tóny, zacpe si uši a narve se do rohu a klepe se jak ratlík, cizí prostředí, bez přípravy předem... je vymalováno

Doprava:

- zásadně bus, pak taky auto, ale to je u nás svátek, vlak vůbec ne, bez pomoci ho neumím ani otevřít a letadlo nebo lod ani omylem, bojím se, kolo jo - to mám ráda

- syn - bus, auto, taxi, kolo - letadlo i lod ho zatím jen láká.

Fobie:

- na vše co je ostré - jehly, nože, nůžky, ale hlavně injekční jehly, to je peklo, nepomůže nic (asi jen rána do hlavy), nesnáším krev, jakoukoli!

- syn - zatím se mi nezdá, že by se nějaká ukázala, ale nedělám si do budoucna iluze

Léky:

- já sama nic neberu, jen občas Neurol kvůli spaní, usínám dost dlouho od mala - ve dvě v noci.

- syn - Ritalin pravidelně, Chlorprothexin jen podle potřeby, Cezera na alergie a pak už jen Omega kyseliny

Léky jsou fakt důležité, taky jsem se bránila, přece nebudu dělat z kluka fetáka, ale....nešlo to jinak a já vidím, jak se po léku úplně rozvine, vnímá, reaguje atd. ....jasně - není to úplně košér, to nebude nikdy, ale ten rozdíl je natolik markantní, že si ho všimli jak ve školce, tak i v našem okolí. :)

Manželství:

-  jsem rozvedená s trotlem co mě řezal jako žito, když mi došla trpělivost,  popadla jsem sebe i oba starší (syn ještě nebyl, je to skoro 17 let) a mazala k mámě, podala trestní oznámení, rozvedla se napodruhý,  páč tvrdil jak mě strašně miluje, i když mě tluče a od té doby mám klid, ted mám mužskýho moc hodnýho, se synem moc pomůže a výchovu máme totožnou (tak to bych chtěla zažít)

Myslím si, že pokud je žena s AS ,,normální,, , dokáže se skvěle postarat jak o chlapa tak o děti, já v tom problém nevidím, ale to mluvím za sebe :(( ....jinde to tak být nemusí.

Pro toho mýho jsem,,jeho princezna,, :)...
... (jéé, to by se mi taky líbilo, nechci říkat jako co se "doma" cítím já)
- nejsem žádný div světa a strašně si ho vážím za to, že nevyžaduje moji stálou pozornost, že se pořád nedožaduje sexu a objetí a když tak si prostě řekne, no je to moje zlatíčko.

Povolání:

- tak to je těžké, chce to něco, kde do budoucna není velký kolektiv a kde budou moci lidi pracovat víceméně samostatně.

Lidské tváře:

- čoveče, víš že netuším? Prostě dokomunikuji, počkám na odezvu, rozloučím se a odcházím :)), ne dělám si legraci, je to tak jen někdy:)), bohužel jsem to já, u koho se špatně rozeznává, co jak myslím a lidi pak mlčí a koukají na mě nebo se opatrně ptají, jestli to myslím vážně :))
(hm, já se tak kolikrát prám, ZDA to myslel vážně)

- Vlastně jsem si z některých lidí takhle naučila dělat legraci cíleně - z těch hodně natvrdlých :)) Můj chlap to ode mě okoukal a občas mi to vrací :))

- syn - nechápe výrazy obličeje, nepozná to, musí se mu to na rovinu říct, říct co zrovna daný člověk cítí.