Odpověď na sebe nenechá dlouho čekat:
- "Jeníčku, spi. Jeníčku, spi. Jeníčku, spi. Jeníčku, spi. Jeníčku, spi. Jeníčku, spi.
Jeníčku, spi.
Jeníčku, spi.
Jeníčku, spi. Jeníčku, spi. Jeníčku, spi."
- "Dobrou noc"...snažím se uklidnit Jendu a přimět ho ke spánku.
- "Dobou noc, dobou noc. Dobou noc. Dobou noc, dobou noc. Dobou noc. Dobou noc.
Dobou noooc".
- "V kolik se budíme (vzbudíme)? ptá se Jenda jako každý večer.
Má v posteli budík a přesně si hlídá čas. Vstává na minutu přesně. Tedy budí se o chvilku dřív, ale (většinou) poctivě čeká do určeného času, a pak vyleze z postele.
Má v rohu postele papíry, fixy, hračky, knížky, autíčka, látkové taštičky, dudlíčky, a tak se většinou chvilku zabaví.
Učím ho tak trpělivosti a brát ohled na druhé, kteří ještě spí. (Já sice nespím, ale sleduji ho ostřížím zrakem. On se nevědomky učí správným návykům a já chvilku přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta.).
Trvalo mu dlouho, než to pochopil, ale teď jsem ráda, že ten čas respektuje.
" V KOLIK SE BUDÍME? ...čeba v osm čicet?" (třeba v 8:30 h.?)
"...čeba v osm čicet?"
"...čeba v osm čicet?"
"...čeba v osm čicet?"
"...čeba v osm čicet?"
"...čeba v osm čicet?"
"...čeba v osm čicet?"
- "Jeníčku, chceš pusinku? " ptám se.
- "Neee, dej čuníkovi pusinku."
- "Čuňajs"...volá na čuníka, "maminka ti dá pusinku."
- "Nazdar, ahoj, ahoooj, ahoooj, ahooooj, ahoj, ahoooj, chro chro, béé béé, chroo chroo, a fuj a fuj a fuj, a fuj, auuu, auuu, auuuuuu, smetí nasbílat, smetí nasbílat, smetí nasbílat..." prozpěvuje si Jenda nadále před usnutím.
- "Dobou noc, dobou noc. Dobou noc. Dobou noc, dobou noc. Dobou noc. Dobou noc.
Dobou noooc. Dobou noc. Dobou noc. Dobou noc...žekni dobou noc!!! Žekniiii!! Žekni dobou noc."
Z jeho "zpěvu" mi jde hlava kolem:
(někdy je jak ohraná deska)
- "Ticho tam, ticho tam, ticho tam. On se pokadí, pokadí, poblibká, poblinkáááá, poblinkáá, pldíš, pldíš, čuník pldí, čuchni si, čuchni si, čuchni si do pldelky, hovno, hovno, hovínkooo, to je hovno, hovno (asi 100x dokola), čuník pldí do záchodu, čuník pldí do záchodu...."
Většinou ho párkrát okřiknu, že se to neříká, ale pak už rezignuju a dělám, že tam nejsem... ale očividně mu to nevadí....
Nemám ráda sprostá slova a fekální humor svého syna už vůbec ne.
Doufám, že se ho Jenda brzy zbaví.
Marcelko, ty máš nějaké speciální nervy, co toho vydrží sto krát víc, než běžné lidské. Ale zajímalo by mě, kdy spíš ty? Podle času publikování článků neusínáš zrovna brzy a jestli se probouzíš už před Jeníkem, tak to toho moc nenaspíš. Přitom k zvládnutí všedního dne potřebuješ několikanásobek energie, než já.
OdpovědětVymazatVěřím, že ten feklální humor Jendu přejde. Většina dětí má nějaké období, kdy je sprostá slova fascinují.
Davide, kdy spím? To není nejlehčí otázka. Nooooo. Chodím spát kolem 3. hodiny ranní. Ale snažím se, aby to byly alespoň 4 hodiny spánku.
VymazatNevím ale možná, když nebudeš na jeho fekální humor reagovat, přestane ho to bavit.
OdpovědětVymazatNereaguju. :-) Ale tohle nepomáhá. Pevně doufám, že ho to jednou přejde samo.
VymazatMyslím, že s "fekálním humorem" se setká skoro každé dítě. Pamatuji si, jak jsem byla malá a měla jsem z těchto věcí neuvěřitelnou srandu. I moje mladší sestra si tím prošla. Časem se to určitě odnaučí. Začnou ho třeba bavit jiné srandičky... :)
OdpovědětVymazatObdivuju to, jak můžeš vydržet poslouchat stále dokola ty stejné fráze. Musí to být frustrující.
Miriam, někdy je to opravdu ubíjející. Už jen proto, že já taková slova nepoužívám a nemám je ráda. Ale snažím se to neslyšet.
VymazatMarci,chápu že je to občas únavné.
OdpovědětVymazatAle když to vezmeme kolem a kolem, tak jsou ty echolálie, ikdyž fekální, mnohem lepší než 3 hodinový řev Jeníčka před spaním.
I na jeho tváři je vidět, že už se novou postelí netrápí.
A to je pokrok.
Jednou určitě usne sám a bez řevu a bez echolálii.
Míša
Míšo, máš pravdu. Lepší echolálie než tříhodinový řev. :-)
VymazatJe stejně zvláštní,že děti (úplně všechny) dokážou neomylně vycítit,že jsou slova,která se nám dospělým nelíbí, a tím víc je opakují.Že by byla nějak libozvučnější? :-)
OdpovědětVymazatVěřím,že se ti podaří časem Jeníka přesvědčit,aby neopakoval,to co se ti nelíbí.
Určitě se to Jenda taky naučí, že to není hezké, ale násilím to určitě nepůjde. Já osobně také sprostá slova nemusím, doma jsem to neslýchala, ale co naděláš. Chce to trpělivost, trpělivost a zase trpělivost a vydržat! A to Ty umíš!
OdpovědětVymazatJú, to byl hezký příspěvek, už jsem psala, že mám moc ráda, když nám tlumočíš Jeníčkovu řeč i z jeho nedokonalou výslovností, ta mi totiž to jeho povídání přibližuje tak, jak kdybych ho opravdu slyšela. Nojo, ta jeho záliba ve fekálním humoru, moc pěkná není, těžko říct, co se mu na něm líbí, asi mu dělá dobře lumpačit a tobě nezbývá nic jiného než věřit, že ho to s věkem, přestane tak bavit.
OdpovědětVymazatony to fakt dělají vesměs všechny děti...přejde ho to, věřím.
OdpovědětVymazatMá to aspoň tu přednost že ho top uspí.
OdpovědětVymazatA na co jsi Marcelko přišla? Je chroust nesmrtelný??? :-)
OdpovědětVymazatMirku, ještě jsem to nevykoumala, budu přemýšlet dál. :-)
VymazatJsi kouzelná a šikovná žena ze zlatým srdcem na správném místě :-). Jenda tě má určitě moc rád. Snad ho i ta sprostá slova časem přejdou..
OdpovědětVymazatNikol, děkuji za krásný komentář.
Vymazat