Kdybyste někde viděli "létající" dítě, pak je to možná náš Jeníček.
Mám pocit, že Jenda neumí chodit normálně. V tomhle si jsou s Eliškou také podobní.
Pořád běhá, lítá a poskakuje....
Dnes se nám povedlo jít nakoupit bez kočárku.
Tedy ne až tak úplně. Od nás je to daleko. Jeli jsme autem, auto jsem nechali na parkovišti...a pak jsem se Jendy nezeptala, zda chce vyndat z kufru golfky a on se nehlásil...
Poprvé v životě si neřekl o kočárek....
Měl oblíbenou baterku a svého milovaného čuníka.
Už asi tři roky ho učím chodit pěšky, ale bezvýsledně.
Občas se mu povedlo ujít pěšky pár metrů, ale nebylo to moc často.
V místním maloměstě má Jenda rituál - procházka - kočárek a odmítal ho měnit.
A tak jsem ho poslední rok učila chodit na procházku PĚŠKY v obci vzdálené pár kilometrů odsud.
Brala jsem si na pomoc Elišku.
Elišku má rád, takže učení probíhalo vcelku bez komplikací.
Když se naučil chodit pěšky v "jiném prostředí", zkoušeli jsme nový návyk pomalu upevňovat i v našem městě.
Nejdříve několikrát s Eliškou (na nákup) a dnes poprvé bez Elišky.
A Jenda šel. Na kočárek si ani nevzpomněl.
Poctivě se držel tlapky svého kamaráda čuníka.
Občas se zastavil, poskakoval, až mu lítaly vlasy...
...dělal "opičky" na čuníka, kousal si ruku, "tancoval svůj tanec sv. Víta"...
Ale vcelku to ušlo.
Vypadal šťastně a spokojeně.
Občas pořvával své verbální echolálie jako: "paní je tlustá, holka je tlapná, kluk je hnusnej" nebo na někoho vyplazoval jazyk ap.
Tady jsem dnes velmi ocenila nevšímavost lidí. Všichni někam spěchají, chodí se svěšenými hlavami a můj autík je naštěstí nezajímal.
Občas Jenda nakukoval do odpadkových košů...
...a opakoval slova svého osobitého fekálního humoru...
..ale na naše poměry docela pěkná procházka.
Vlastně se nám povedl další úspěch.
Asi rok se nedalo jít s Jeníkem do obchodu vůbec, pak se učil chodit VEN za použití cestovního proužku.
Na cestovním proužku měl zpočátku obrázek jedné nebo dvou oblíbených věcí...třeba lízátko a rohlík.
Věděl, že když koupíme tyhle dvě věci a žádné jiné, tak dostane (předem slíbenou) odměnu a pojedeme domů.
Postupem času jsem počet věcí na cestovním proužku přidávala (a nenápadně do košíku přihazovala další).
Dnes Jenda věděl, že jdeme koupit jen CUKR a GRANULE.
Koupili jsme cukr a granule a šli jsme k autu.
Věří mi. Má JISTOTU, že koupíme to, co řeknu a tak se nebál.
Dokonce mi sám ukázal, kde je obchod se zvířecími potřebami.
Báječné pokroky! Bravo.
OdpovědětVymazatTY jsi úžasná. Jak to vedeš po krůčcích, nechceš po něm víc, než v tuto chvíli dokáže. I malý úspěch je úspěch, ze kterého můžeš mít radost. Jsi moc prima.
OdpovědětVymazatPřiznám, že se mi roztáhla pusa do úsměvu z Jendových poznámek, nakukování do koše, lítání vzduchem...a věř mi, že to není škodolibé. Je to fajn, že měl venku dobrou náladu.
Katko, já vím, že to nebylo škodolibé. I já jsem se cestou usmívala nad tím, jak je šťastný - svým způsobem, ale je.
VymazatParáda, paráda!
OdpovědětVymazatA neměl na nohách nové botky?
Ne, neměl.
VymazatAhojky,přišla jsem nakouknout a koukám na tu spoustu pokroků.Jde Vám to báječně.......Užívejte krásný léto papa Romana
OdpovědětVymazatNo skvele, dalsi pokroky, a tyhle jsou opravdu velke. =) Jsi uzasna, Marci, jdes na to opatrne, pomalicku, je videt, ze svym detem rozumis.
OdpovědětVymazatEthneo, díky.
VymazatTeda to jsou pokroky :-) Supééér :-)
OdpovědětVymazatNěkdy, teda asi vždycky bych si potřebovala Jeníka půjčit na nakupování do obchodu, taky jdu jenom pro dvě věci a donesu plnou tašku. Tak by mě od toho aspoň odradil :-)
Já bych ti ho ráda půjčila, jen do Ostravy to mám kapánek z ruky.
VymazatJeníček určitě skáče po bílých pruzích. :-) Taky jsme si jako děti vymýšlely různé hrátky při chůzi po chodníku, třeba jsme si řekly, že musíme klást nohy jen na dlaždičky a nedotknout se mezery. ;-) Jeníček dělá opravdu pokroky a je to tím, že se na tebe může stopocentně spolehnout, jsi jeho jistota, s tebou si může užívat procházky s nákupem, bez obav. :-)
OdpovědětVymazatPřesně tak - něčemu se vyhýbá, po něčem chodí, po něčem ne...Bůh ví, co se mu v té jeho hlavičce honí.
VymazatAmélko, Jenda je úžasný - skvělé pokroky. Já jen koukám, co všechno v poslední době zvládl. Krásný víkend ... Věra
OdpovědětVymazatWOW! S obdivem se klaním až k zemi a smekám svůj virtuální klobouk.To, co jste s jendou dokádzali je úžasné. Jen tak dál.
OdpovědětVymazatMimochodem,taky patřím do klubu létajících dětí. (18 mi bude až za půl roku, takže označení dítě mi patří plným právem). Uznávám, že v mém věku by se asi slušelo chodit normálně, ale nějak si nemůžu zvyknout. Často se prostě zapomenu. Třeba mě to jednou přejde. A když ne, tak budu prostě poskakovat třeba do 70., není na tom ostaně nic zlého. Lída J.
Elišce bude za pár dnů 14 a dělá to taky. Nesmím ji poslat pro vajíčka, protože točí taškou...a ve spojitosti se skákáním je pak lahůdka to z tašky vybírat. :-P
Vymazat